VETERINA JESENICE

Dornova metoda je šetrná a jemná manuální terapie, jejíž pomocí jsou obratle a klouby navraceny do své původní fyziologické polohy.

 

Původ vzniku této metody začíná u pana Dietera Dorna, německého majitele pily, který si poškodil páteř při zvedání těžkého břemene. Od jeho bolestí zad mu pomohl sedlák, ke kterému se scházeli lidé s podobnými problémy. Dorn byl velice nadšen rychlým a bezbolestným postupem sedláka, a tak se po jeho smrti dále touto metodou zabýval a předával dále postupy jak starého sedláka, tak své vlastní, které zdokonaloval na sobě i zvířatech.

 

Využití Dornovy metody

 

Vzhledem k tomu, že je lepší problémům s obratli a klouby předcházet, než je řešit, tak je aplikace Dornovy metody velice vítaná u pracujících či sportovních psů. Dále je vhodné tuto manuální terapii využít u plemen s predisponovanýmy problémy k onemocněním kloubů, jakými jsou například rychle rostoucí velká a obří plemena psů. Taktéž dlouhohřbetí se řadí do kategorie s nevýhodným genetickým základem, jakým je výhřez meziobratlové ploténky.

 

Při neurologických či ortopedických problémech je vždy nutné vhodnost terapie prokonzultovat s veterinárním lékařem. Nejlépe s neurologem/ortopedem. Tato metoda může zmírnit bolestivost zad, její aplikací je možné přispět k odstranění potíží s mírným výhřezem meziobratlové ploténky. Proto konzultace s odborníky je více než na místě. Dornovu metodu nelze provádět v akutních stavech ani při podezření na útlak míchy v páteřním kanálu.

 

Využití této manuální terapie je nejefektivnější během funkčních blokád páteře a periferních kloubů i jako prevence opotřebovanosti pohybového aparátu.

 

Funkční blokáda a její vznik

 

Tato blokáda se týká celého kosterního aparátu (klouby, obratle), na nějž se upíná velké množství kosterních svalů, které celou kostrou pohybují a udržují jí ve fyziologické poloze. Proto jsou blokády velice úzce spjaty se změnou svalového tonu.

 

Veškeré svalstvo a vnitřní orgány jsou pokryty fasciemi (pojivové tkáně). Rozlišujeme kolagenní (pevná, bílé barvy), elastická (pružná, žluté barvy) a retikulární (řídká, spojují ostatní součásti). Kombinace kolagenních a elastických vláken je předpokladem pro určitou plasticitu pojivové tkáně (elasticita fascií má tendenci s věkem klesat). Vzájemný poměr vláken uvnitř konkrétní fascie je ovlivněn jejím funkčním určením – u tahem namáhaných je podíl kolagenních vyšší. Fascie se táhnou nepřerušeně od konečků prstů na nohou až po temeno hlavy, obalují jednotlivé orgány, svaly nebo svalové skupiny. Vytvářejí úzce propletenou síť, která vzájemně funkčně propojuje všechny části těla – podstatným způsobem ovlivňuje naše držení těla. Fascie a membrány zajišťují interakci mezi jednotlivými systémy organismu, mají tedy určitou zprostředkovatelskou funkci. Povrchové fascie jsou více roztažitelné než ty hluboké, které jsou hutnější. Hladký obal fascie umožňuje sousedním strukturám vzájemný klouzavý pohyb. Fasciální tkáň má při hojení zranění tendenci ke zhušťování a zkracování.

 

Pod pojmem fascie si představte igelitový pytlík, který daný sval/orgán obaluje. Při smrštění fascie se zkrátí i sval, který může ovlivnit změnu polohy určitého kloubu/obratle. Proto je důležité před aplikací Dornovy metody uvolnit i tyto svalové spoje, které táhnou postižené místo do nesprávné polohy a až poté začít pracovat s kostmi.

 

Ošetření Dornovou metodou

 

Během práce se zvířetem terapeut využívá aktivního pohybu svalového aparátu a za pohybu navrací kosti do správné fyziologické polohy kloubu. Tato metoda je velmi šetrná a neprobíhá za žádného trhavého pohybu. Vyžaduje se ošetření celého těla, ne jen problematické partie. Proto je aplikace této metody delšího rámce (minimálně jednu hodinu)

 

Poznámka: děkuji Kateřině Plačkové z Vetcentra za přístup k informacím