2.jpg

PORADNA

NAŠÍ KLINIKY

VÝZNAMNÁ PSÍ ONEMOCNĚNÍ

PSINKA

Další virové onemocnění, které je vysoce nakažlivé a často smrtelné. Mezi nejčastější příznaky patří poruchy dechu, výtoky z očí a nosu, kašel, zvracení a průjem (může být i krvavý) a často i nervové poruchy. Pokud štěně (může však postihnout i dospělé psy včetně seniorů) překoná úvodní atak virového původce, dostavují se ve většině případů dlouhodobé následky, jako např. deformace chrupu, nervové záškuby (tiky) nebo dispozice k opakovaným epileptickým záchvatům. Léčba je často neúspěšná, nástup nervových komplikací signalizuje jednoznačně nepříznivou prognózu.

 

Jak dojde k nakažení?

Případy psinky se nejčastěji vyskytují v průběhu vlhkého a chladnějšího počasí (psi mohou být nakaženi kontaktem s psinkovým virem přímo na ulici), protože virus je schopen za takovýchto podmínek přežívat ve venkovním prostředí. Navíc mohou být psi nosiči viru a přímo nakazit ostatní psy bez ohledu na stávající podmínky prostředí.

Jak chránit psa proti psince?

Proti probíhajícímu onemocnění neexistuje jednoznačně účinná léčba a pokud pes překoná akutní formu, zůstávají trvalé následky. Účinná ochrana spočívá jedině v prevenci a tou je očkování.

PARVOVIRÓZA

Parvoviróza je rovněž označována jako nakažlivý hemoragický zánět žaludku a střev. Jde pravděpodobně o nejzávažnější a u štěňat nejčastější infekční chorobu psů. Může představovat vážný problém, stále se vyskytující kdekoliv, vzhledem k extrémní odolnosti a nakažlivosti původce. Nástup onemocnění bývá náhlý, doprovázený zvracením a zapáchajícími krvavými průjmy, způsobujícími rychlou dehydrataci a kolaps. Virus může rovněž atakovat srdce. K úhynu štěněte dochází velmi rychle, někdy již během 24 hodin.
Čím je postižené zvíře mladší, tím bývá nemoc závažnější. Některá plemena, jako např. rotvajler, dobrman a pinčové, vykazují mimořádnou senzitivitu k psímu parvoviru. Pokud přijdou do kontaktu s virem, mívá u nich onemocnění nejčastěji smrtelný průběh.

 

Jak dojde k nakažení?

Zvířata jsou chráněna proti řadě infekčních nemocí protilátkami, které mláďata získávají s mateřským mlékem (mlezivem) v prvních hodinách života. Tato ochrana mateřskými protilátkami trvá do věku 2–3 měsíců. To je důvod, proč se štěňata stávají vnímavými vůči parvoviróze kolem 8. týdne věku. Tento virus je natolik rezistentní, že k jeho přenosu z venkovního prostředí může dojít i nepřímo (např. na botách, oděvu či rukou) – ani štěně držené pouze doma nemusí být tedy nákazy uchráněno. Prakticky neexistuje možnost úplné desinfekční ochrany proti tomuto viru… hrozba nakažení štěněte je tedy poměrně vysoká

 

Jak chránit psa proti parvoviróze?

Nejlepší ochranou je očkování. Vakcíny proti parvoviróze jsou bezpečné a mimořádně účinné, pokud nejsou neutralizovány přetrvávajícími mateřskými protilátkami z mleziva. Tuto skutečnost musí respektovat vakcinační schéma, a proto se primovakcinace nezahajuje hned po narození. Existuje řada různých vakcín proti parvoviróze, ale jejich účinnost může být rozdílná. Nejlepší ochranu poskytují vakcíny se zvýšenou imunizační schopností.

PARAINFLUENZA

Jde o virové onemocnění podobné lehké chřipce, které zpravidla mívá mírný průběh. Při oslabení zvířete však může způsobit vážnější zdravotní problém, zejména pokud se k infekci přidruží další virové či bakteriální zárodky. Výsledkem společného působení několika infektů v kombinaci s parainfluenzou je tzv. psincový kašel, který se projevuje především v podmínkách chovných stanic, útulků nebo zařízeních s větší koncentrací zvířat. Možným místem nákazy mohou být i kynologické akce, soutěže a výstavy, také na cvičištích se psincový kašel může objevovat, především v chladnějších obdobích roku. Nejčastějším bakteriálním spolupůvodcem tohoto onemocnění je bordetella bronchiseptica (příbuzná původci černého kašle u člověka), proti níž je možné v kombinaci s parainfluenzou očkovat vakcínou Pneumodog.

INFEKČNÍ HEPATITIDA

Infekční hepatitida je onemocnění, způsobené adenovirem, který napadá játra a další orgány jako ledviny. V akutních případech může dojít k úhynu zvířete za 24–36 hodin po infekci. Pes ztrácí nejprve chuť k jídlu, projevuje se apatie a únava v souvislosti s nastupující horečkou, obvyklé bývá i zvracení a průjem, někdy se  může objevit žloutenka (žluté zbarvení sliznic) a případně i drobné krváceniny na sliznicích. Psi, kteří se uzdraví, se stávají nosiči a mohou šířit virus prostřednictvím moče po dobu několika následujících měsíců a potenciálně infikovat další psy.

 

Jak dojde k nakažení?

Infikovaní psi a divoká zvířata jako lišky mohou šířit virus močí. Ten je přitom velmi rezistentní v prostředí a psi se mohou nakazit i při pouhém pohybu v oblasti znečištěné kontaminovanou močí.

Jak chránit psa proti hepatitidě?

Očkování proti psí adenoviróze navozuje rychle extrémně silnou ochranu proti tomuto onemocnění.

LEPTOSPIRÓZA

Leptospiróza psů je onemocnění způsobené bakterií Leptospira, vyskytující se v kontaminované vodě. Existuje několik kmenů leptospir, které jsou patogenní pro psy, z nichž některé jsou více, jiné méně nebezpečné. Hlavní příznaky se objevují za 3–5 dní po nakažení. Nejprve se dostavují příznaky horečky s nechutenstvím a celkovou depresí, později známky vyčerpání a neochoty k pohybu. V nejzávažnějších případech pes hyne za příznaků krvácivého syndromu a následkem selhání ledvin za několik dnů. Diagnóza je obtížná.

 

Jak dojde k nakažení?

Nejčastěji jsou leptospiry vylučovány hlodavci a psy močí. Bakterie přechází přes kůži psa při brouzdání vody kontaminované močí potkanů či krys nebo pitím takovéto vody (stojaté tůně, kaluže, apod…). Nejzávažnějšími kmeny u psa jsou Leptospira icterohaemorrhagiae a Leptospira canicola. Tyto kmeny nejsou patogenní pouze pro psy, ale také pro lidi. Lidé tak mohou být kontaminováni kontaktem s močí jejich vlastního psa… a tyto choroby mohou mít u člověka dokonce závažnější průběh než u psa.

 

Jak chránit psa proti leptospiróze?

Očkování může chránit proti 2 nejnebezpečnějším kmenům leptospir u psa. Neexistuje však vakcína, která by chránila proti všem kmenům. Kritériem pro volbu vakcíny není pouze preventivně zabránit propuknutí nemoci u psa, ale eliminovat i případné vylučování bakterií močí. Existuje několikero vakcín, poskytujících solidní imunitu proti těmto dvěma vysoce patogenním kmenům, ale jen část z nich je schopna zabránit vylučování bakterií u psa, u něhož neprobíhá zjevné onemocnění.

VZTEKLINA

Vzteklina je zoonotické virotické onemocnění postihující jak člověka, tak domácí i divoké savce. Pokud dojde k onemocnění, virus způsobuje neurologické poruchy, doprovázené změnami chování. Zpravidla pes, který je jinak klidné povahy, se stává zuřivým a extrémně agresivním a napadá ostatní zvířata nebo lidi ve svém okolí. Tato fáze se však nemusí projevit takto typicky. Změny v chování a zuřivost později mohou doprovázet pohybové poruchy včetně úplného ochrnutí. Pokud jednou dojde k projevem onemocnění, je vzteklina smrtelným onemocněním jak pro zvířata, tak pro člověka.

Jak dojde k nakažení?

Virus se přenáší na zvířata a člověka přímým kontaktem se slinami infikovaného zvířete (např. kousnutím, škrábnutím, olíznutím poraněné kůže nebo sliznice). V Evropě hrají lišky klíčovou roli v přenosu vztekliny na domácí masožravce a každoročně umírají lidé (nejčastěji děti) po poranění psem (nebo kočkou) postiženými vzteklinou. Také netopýři mohou přenášet vztekliny a mohou nakazit psy, i když jsou drženi doma.

 

Jak chránit psa proti vzteklině?

Očkování je nejúčinnější způsob zabránění rizika tohoto smrtelného onemocnění.

BORELIÓZA

Lymská borelióza je nejčastějším onemocněním lidí a psů přenášené klíšťaty. Původcem onemocnění je bakterie Borrelia spp., která cirkuluje mezi divoce žijícími zvířaty (hlodavci, lesní zvěř). Hlavním přenašečem borrelií je klíště obecné a některé druhy krevsajícího hmyzu (blechy, komáři, mouchy, vši). Přenos borrelií z klíšťat na psa se děje během sání krve klíštětem – borrelie se dostanou do kůže psa, kde se pomnoží, a následně se šíří do těla zvířete. Onemocnění se projevuje náhlým kulháním, většinou až za několik týdnů po infekci. Zpravidla bývá postižen jeden nebo více kloubů, které mohou být zduřelé, na pohmat bolestivé. Teplota bývá mírně zvýšená. Zjištěna může být i bolestivost svalů, zduření mízních uzlin, nechutenství a letargie. Těžké formy boreliózy postihují srdce, nervový systém, ledviny.

 

Onemocněním jsou velmi ohroženi psi přicházející do styku s klíšťaty (tj. lovečtí a služební psi, chovní psi, psi z rizikových oblastí). Borelióze je možné předcházet každoročním očkováním psa nejlépe v předjaří před sezónou výskytu klíšťat. Kromě očkování je důležité odstraňovat po procházkách přírodou klíšťata ze srsti a kůže psů a provádět pravidelné ošetření psů před ektoparazity pomocí antiparazitárních obojků nebo spotů, které zvířata ochrání nejen proti klíšťatům, ale i proti blechám.

TETANUS

Tetanus je onemocnění zvířat i člověka vyvolané toxinem, který se tvoří v organismu během vegetativního růstu bakterie Clostridinum tetani v anaerobních podmínkách (tj. v prostředí bez kyslíku). Původce onemocnění vytváří v přítomnosti kyslíku spóry, které jsou velmi odolné vůči horku, suchu, dezinfekčním prostředkům a mohou přežívat i několik let. Velké množství spor Clostridinum tetani se nachází v půdě, obzvláště na farmách – běžně se totiž vyskytuje v trusu koní a krav.

 

Zvíře, ale také i člověk, se nejčastěji nakazí kontaminací rány touto bakterií. Vstupní branou infekce jsou nejen rány bodné, způsobené špinavým, rezavým kusem železa či drátu, ale i rány chirurgické, hluboká nebo hnisavá poranění. U psů jsou významnou vstupní branou infekce obnažené zubní alveoly při výměně zubů ve stáří 3–7 měsíců.

Klinické příznaky u psa můžeme pozorovat za 5 až 14 dnů po proniknutí původce do organismu. Onemocnění u psa se projevuje tuhnutím končetin, topornou chůzí, potížemi při vstávání a lehání, ocas bývá odtažen od těla. Dostavují se křeče žvýkacích svalů (ztížené přijímání krmiva), slinění, křeče ušních svalů, změna výrazu tváře, výhřez třetího víčka, zrychluje se dech, zvyšuje se tělesná teplota. Zvíře je podrážděné, lekavé. K úmrtí jedince dochází v důsledku dechového selhání, které je způsobeno ztuhnutím mezižeberního svalstva, nebo centrální zástavou dechu.